Před více než tisíci lety země Aldareenu zdaleka nebyla tím, co je dnes. Zemi ovládali mocní draci z mnoha různých prastarých rodů v čele s mocným drakem Safirionem.
Před dvěma tisíci lety, v dobách, kdy se traduje legenda o prvním drakovi, se draci rozletěli z hor Dračího hřbetu do všech koutů země a podmanili si tehdejší říši lidí, trpaslíků a elfů. Zotročené lidstvo přiměli, aby na jejich počest vystavěli obrovské pevnosti a různá soousoší, trpaslíci pro ně vybudovali obří a dnes již dávno zapomenuté síně v horách a hromadili pro ně zlato a elfové jim připravovali honosné hostiny a zpívali dávné dračí písně pro jejich potěšení. Byla to krutá doba plná bolesti a mnoho lidí tehdy pro radost draků i zahynulo. Přesto jimi stmelená říše byla natolik mocná a obávaná, že žádná ze zemí na východ od Aldareenu se neodvažovala kdy odporovat jejich přání. Mocní pánové vysílali velkolepé dary drakům, mnoho z jejich bohatství, ve snaze se jim zavděčit a udržet je tak dál od vlastních krajin. Dračí říše tak vzkvétala víc a víc.
Nikdo netuší, odkud se draci tehdy vzali. Jedna legenda však tvrdí, že žili zkamenělí v horách až do chvíle, kdy trpaslíci objevili jednu z dračích slují v horách dračího hřbetu. Tehdy budovali velké podzemní město trpaslíků. Aby do síně přivedli dostatek světla, použili jako vždy svůj důmyslný zrcadlový systém a přivedli tak do síní sluneční paprsky. Když padl paprsek na jednoho z draků, jeho kletba opadla a dříve zkamenělý drak se osvobodil ze svého sevření, trpasličí výpravu usmažil na uhel a později osvobodil i ostatní draky. Jiná legenda zase praví, že přiletěli ze severu z nepoznaných končin světa. Někteří je vnímají jako hněv bohů, který na ně byl seslán za hříchy, které páchali, ale skutečná pravda se už nikdy nezjistí.
V dobách velké dračí říše však nebylo všechno tak, jak si Safirion přál. Draci byli moudrá a mocná stvoření, ale stejně tak velmi hrdá a nenechali si jen tak poroučet. Mnoho draků Safiriona neuznávalo a vznikaly tak mnohé rozepře. Taraxien, mocný drak z rodu smaragdových draků, byl jeden z prvních, který se Safirionovi vzepřel. Dlouhá léta v Severní říši tajně budoval armádu, se kterou by Safiriona sesadil z trůnu, až jednoho dne vyslal tažení z pevnosti draků až na dračí dech. Na jeho stranu se připojil také Warterios z rodu safírových draků z Jezerního kraje. Střetli se u dračího hřbetu v místě, kde dnes stojí Srdce západu. Bitva trvala dlouhé tři roky. Armády lidí, které proti sobě vytáhly do boje, padly během prvního týdne, ale Taraxien, Warterios a Safirion vedli podle legendy bitvu ještě dlouho poté. Po roce nekonečného souboje padl Warterios jako první a dva roky na to porazil i Taraxiena, dva nejmocnější draky v zemi. Sám se tak stal nejobávanějším drakem, kterého kdy svět spatřil. Na místě bojiště zůstala jen vyprahlá krajina od nehasnoucích plamenů Safiriona, který se vrátil zpět do své pevnosti. Několik dní nato však i přesto zde rozkvetla zelená louka, po letech i mnoho stromů a nakonec zde vzniklo jedno z nejkrásnějších údolí v zemi. Legenda praví, že jezero pod Moantinem je stvořeno ze samotných slz umírajícího Warteriose a že údolí je plodem posledního výdechu Taraxiena a jeho mocné magie. Tak či tak Safirion upevnil svou moc na další století, avšak jen do doby, než přišlo velké Aldareenské tažení.